„a co je na tom špatného?“ (12.8.2012 Slovácko - Sparta 1:4)
Tentokrát Vás ušetřím několikastránkového reportu a budu poměrně stručný. On totiž tenhle výjezd byl tak hrozně na pohodu, že vlastně ani moc není o čem psát.
Dalo by se říci, že tentokrát nám tak trochu vybouchli jak auta, tak lidi. Někteří výlet do Hradiště odmítli rovnou a Míše, Gabče a dokonce i Zuzce nakonec různé okolnosti účast také znemožnily. Trn z paty nám vytrhla Šimi, která sehnala auto od bráchy, leč jelikož její sebedůvěra ve vlastní řidičské schopnosti zatím není dostatečná, musíme se se Zbyňou nejprve dostat do Černošic. „Tak to je v pohodě“, říkám si, „na těchhle S linkách často jezdí i Jirka Lála“ a tak před polednem nasedáme do vláčku. Jirka nezklamal a opět se ukázal jako dobrý kamarád. V Černošicích jsme vřele přivítáni zdejší domorodkyní a po chvilce už usedáme do červeného pežotka, kterého familiárně pojmenujeme „Beruška“. U některých Targových kamarádů sice zpráva, že se s tímto vozem vydává nějaký šílenec na trasu delší než 100 km, vyvolává značné zděšení, leč Beruška hned od úvodních metrů nenechává nikoho z přítomných na pochybách, že se jedná o autíčko velmi spolehlivé:-) Již na okruhu se ručička tachometru v klidu pohybuje okolo čísla 150 a aniž by nám z auta cokoli odpadlo, časem atakujeme i 170. Větší problémy jsme měli s rádiem. Po té, co jsme během deseti minut 5x zmáčkli všechny černé čudlíky a ono nic, někoho napadlo, co takhle zkusit ten velký modrý, co jako jediný po celou dobu svítil a ono ejhle, z rádia se začala linout hudba :-) Nikdo z posádky se před výjezdem nestačil naobědvat a tak se místo, kde se budeme moci najíst, stalo tématem číslo jedna. Navrhl jsem Mekáč na 140. kilometru s tím, že bychom u něj mohli být asi za hodinu. Na dotaz „buď konkrétní“ jsem po krátké úvaze ostatním sdělil, že mi to vychází na 13:32. Během cesty nám Zbyňa nastavuje svou druhou tvář, o které jsme nikdo neměli tušení, a postupně z něho vyrůstá odborník na terorismus, pravidla silničního provozu, statistik a v nakonec nám osvětlí, že bratranec našeho Jirky z Ruska se jmenuje Jevgenij Lala :-) Asi nikoho nepřekvapí, že u Meka jsme zaparkovali opravdu ve 13:32 a všichni svorně ládujeme své žaludky tím strašně nezdravým, leč pro nás velmi chutným blafem. Ještěže s námi nakonec nejely Gabča se Zuzkou, ty by u toho svého salátu trpěly, chudinky :-)
Ani se nenadějeme a už parkujeme u Tesca v Uherském Hradišti. V klídku přicházíme k nedalekému stadionu, kde už postávají desítky fanoušků rudých barev. Asi největší bazinga nastane, když po té, co skupinka našich rozjede pokřik „mrdáte ovce“, reaguje místní pořadatelka slovy „a co je na tom špatného, koho mrdáte vy?“ Tak tohle nejen mě totálně rozsekalo :-) Dopíjíme pivko, necháváme opadnout prvotní chumel před vstupem a jdeme na prohlídku též. Klasika – žádné excesy jako ve Vídni… Náš sektor se nakonec zaplní do posledního místečka a zřejmě i vzhledem k průběhu utkání po celý zápas nadprůměrně fandí. Jako bych se ocitl v devadesátých letech, kdy jsme válcovali celou ligu, do dvacáté minuty často vedli už 2:0 a bylo jedno, jestli hrajeme doma či venku. Příjemným překvapením pro mě byli v našem sektoru někteří diváci. Hned vedle svého tatínka stál na sedačce klučina ještě ne školou povinný a hned pod ním vzala holčina na fotbal svou babičku, které bylo určitě přes sedmdesát (nebo vzala babička na fotbal vnučku? to je jedno, prostě tam byly). Trošku jsem se bál, aby je při prvním čmoudíku hasiči nezmáčeli, ale dokonce i ti byli dnes úplně v pohodě.
Zápas končí naším vítezstvím 4:1 a my po chvilce už míříme k autu. Zpáteční cesta byla úplně stejně pohodová jako ta první a tak Berušku vracíme už v deset a já se Zbyňou se domů dostáváme chvilku po jedenácté. Bylo to dnes fajn a mně nezbývá než poděkovat všem, díky kterým to právě dnes fajn bylo!
