30 tisíc přivandrovalců proti nám! (Feyen. Rotterdam - ACS 2:2, EL)

Přiznám se hned na začátek, že mým snem bylo podívat se se Spartou do Bělehradu. Leč los nám vylosoval nizozemský Feyenoord a mě bylo hned jasné, že tam zavítám i já:). Trocha přemlouvání, trocha přesvědčovaní, ale vypadalo, že nakonec pojedu sama…až se náhodou ozval stirek, že by jel busem a nakonec se nechá překecat i brácha. Tudíž záhada vyřešena. Ve středu večer vyrážíme s bráchou stejným vlakem, sice každý do jiné hospody, ale kolem půl 12 se všichni slejzáme kousek od fanshopu. Dorazí i majk, který má jako jediný právo na dvousedadlo:). Jen jeden fanda to nepochopil a cestu od Sparty na první benzínku usedá vedle něj. Měli byste vidět tu rychlost, s jakou se první zastávku dekuje do druhého autobusu!

Velkou část cesty tam prospím, po 6 dnech v práci se není moc co divit, ale jakmile se rozední, začínám se hrozně těšit. Ve chvílích bdělosti mi do rukou velmi často chodí majkův „ledový čaj“, který sice má čajovou barvu, ale rozhodně tak nechutná:). Řidičova navigace hlásí čas příjezdu do Rotterdamu těsně po 13h, ještě na chvilku si klimbnu a jaké je mé překvapení, když po probuzení první co vidím je obrovská mešita, kolem jen zakuklené ženské a sem tam mezi nimi nějaký ten černoch.“ Jsme ještě fakt vůbec v Evropě?“ to mě napadne jako úplně první. Divný pocit. Divná Evropa.

Pan řidič se po cestě městem několikrát roztomile poztrácel, takže ke stadionu dorážíme něco před 2 hodinkou odpoledne. Při výstupu si jeden z našich všímá holandských novinářů, natáčejících před stadionem nějaké to „okénko“ a s výkřiky Sparta! běží a posléze cloumá s reportérem. Těžko říct, kdo byl víc překvapený, jestli ten před kamerou, nebo ten za ní:). Ale na další srandičky není čas, přesouváme se do centra, beru si taxík a jedu se podívat na slavný Rotterdamský hotel – loď. SS Rotterdam! Naprosto úžasná věc! Takhle nějak vypadal Titanic, kajuty, podpalubí, paluba…bomba! Skoro jako ve filmu:) Posedíme chvíli na palubě v baru u piva pod velkou holandskou vlajkou a vyrážíme pomalu ke stadionu. Opět taxíkem. Ale tentokrát trošičku jiným:)nemá kola, ale má lodní motor! Projížďka vodním taxi skrz celý Rotterdam by se určitě líbila Sektorovi. Všude jsou výstupní mola a tak nás řidič odveze až přímo ke stadionu. Hned potkáváme další skupinky rudých, prolejzáme fanshop (mimochodem něco tak hnusného a červenobílého je fakt možné vidět jen u židů!) hnus… Radši si zajdeme spravit chuť jedním oroseným a potom už hurá na stadion.

Čas rychle utíká a přesouváme se v dosti početné skupince ke stadionu. Po cestě přichází info, že naši kluci uvěřili „férové“ férovce, sešli se v poštu 20 ku 50 a jak to dopadlo si asi umíte představit všichni… Polovina holanďanů černoši nebo přičmoudlí, zbraně po ruce každý druhý… Naštěstí všichni přežijí, s bráchou se potkávám hned u stadionu a tak na tu železnou konstrukci lezeme všichni. Uvnitř parádní stadion, zvenku hrůza plná lešení.  A ještě, co tam mají schodů:). V sektoru se nás schází dost a od začátku se skoro až fanaticky fandí. Přidají k tomu ještě dva naše rychlé góly a takovou euforii jsem už hodně dlouho nezažila. Z pohledu fandění fakt jedno z nejlepších za poslední léta. Není chvíli klid, jede se skoro nonstop a nikomu to najednou nepřijde divné. Domácí mě celkem zklamali, kromě super zpívání na začátku toho moc nepředvedli. Snad jen pískání, hučení a oslavy, dle mě nezasloužené remízy, úplně na konci. Fotbal popisovat nebudu, určitě ho můžete zhodnotit a viděli jste líp než já z té rozhledny nahoře:). A jedna krásná poznámka… Jeden Sparťan vedle mě zařve krásnou větu: „Fandíméé!! Je nás tu jen 300 proti nám 30 tisícům přivandrovalců na druhé straně!“

Po zápase jen chvilka držení od Pomáhat a chránit, přistavené autobusy hned u výlezu ze sektoru a nakonec jsme na cestu zpět vyrazili ve stejném počtu ze stadionu, jako od Spartičky. Cesta domů utíká rychle, a i když Gabče nevezu slíbené 3 body, udělala jsem pro ně maximum! a snad i ten bod se nakonec ukáže jako zlatý! Do Prahy dorazíme kolem poledne, s bráchou se dotrmácíme domů a většinu zbylého dne prospíme. Tímto se omlouvám, za takové krátké shrnutí až teď. Nebyly síly:) Už se hrozně těším do Jablonce a na domácí odvetu…postoupíme a snad nám ti papaláši vylosují další nějaký pořádný výjezd! Já byla nadšená.