London, Baby! (Chelsea - Sparta 1:1, EL)

Neni to ani tyden, co Sparta prohrala s londynskou chelsea a my uz se chystame na vyjezd do Londyna. Facebook se plni loucenim s rodnou domovinou mych pratel...postupne mizi skoro vsichni a ve stredu v devet vecer prichazi i rada na nas. Nase posadka reagovala na vyzvu Davida Pavlicka, zda by se fanousci pridali k planovane akci a natocili ze sveho putovani nejake zabery. Jsme pro kazdou legraci, tak proc si cestovani trosku nezprijemnit. Schazime se v dostatecnem predstihu, jen Vyvrtka dochazi s tradicnim zpozdenim, ale s tim se tak nejak pocitalo. My zatim natacime nejaky uvod bez nej a uz nyni zazivame spoustu legrace. Kdyz se sejdeme komplet, tak se vydavame na dlouhou cestu. Vyjizdime presne 24 hodin pred zapasem. po ceste potkavame jeste jednu Spartanskou posadku. Puvodni plan, ze pojedeme za sebou nam zkazi hned na zacatku policie, ktera se rozhodla druhe auto zkontrolovat a my razem mame 20 minut naskok, ktery se v Calais navysi skoro na hodinu. Kdyz mame uz obavy, jestli to vubec stihnou, protoze zbyva par minut do vypluti, tak se zpoza rohu objevi zname tvare, tak je mozno vyplout. Nejdriv se obavam, ze Kynedril mi na morskou nemoc nepomuze, ale po chvilce si zvykam a cestu si uzivam. Na palube se mi trosku klepou kolena, ale to me neodradilo se pridat k nataceni dalsi casti videa. Trosku jsme si zablbli a cesta rychle utika a skaly na pobrezi Anglie se zacaly vynorovat z mlhy. Sem tam z jinak zatazene oblohy vykoukne paprsek slunicka, ktery skaly krasne ozari. Pani ridicove se uz ale psychicky pripravovali na jizdu po leve strane. Sektor i Milan se toho ujali bravurne a po hodine....nebo jak dlouho to bylo., usnula jsem...prijizdime do Londyna. Jelikoz navigace zustala v kufru, ridime se podle mapky. Kluci se rozhodli pripravit mne a Jelce prohlidku mesta a zvlast jeden viadukt, ktery jsme si prohledli dvakrat. A pri zpatecni ceste potreti a poctvrte.

Koordinace setkani s druhou a treti posadkou Vorvanu trosku haprovala, nejdrive se schazim se svou drahou polovickou, pak v restauraci u hotelu cekame na Zuzku, Martyho a Simi, ale dochazeji v dobe, kdy se jdeme ubytovat a opoustime je pred hotelem. Po temer probdele noci vypadaji postele tak lakave a jelikoz Vorvan je tvor fandici, tak musi byt ve skvele kondici, tak vsichni ulehame. Behem chvile slysim ctyri spokojena oddychovani a pritulena k drahe polovicce usinam take. Stejne jak jsme hromadne usnuli, tak se i hromadne budime. Zdesene kontroluji cas a hrozim se, co je s druhou vorvani skupinou. Davame si ale spicha na Sloan square, kde je i sraz vsech spartanu. Pridava se tam k nam i Tomis s Lukym a Zbyna a je hrozne prijemne potkat v cizim meste tolik spriznenych dusi. Ihned po mem prichodu, i kdyz ja to nijak neovlivnila, se pochod dava do pohybu. Je odpalene nejake pyro, ale policie nas upozornuje, ze pokud s tim neprestaneme, tak treba taky nedojdeme.

Protoze mame z mistni policie trochu respekt, rozhodli jsme se opustit dav obkliceny konmi a jdeme po sve ose, stavujeme se pro nejake obcerstveni v tescu a vsichni se hrozne divi, ze jim to panacci ve zlutych bundickach na prvni krizovatce zabavili, ale kdyz jim rikam, ze je to zakazano, tak me nikdo neposloucha a pry nemam byt Matka Tereza. Mohli jste si usetrit

Po kratke prochazce dochazime ke stadionu. Trikrat musime ukazovat ochotnym poradatalum vstupenky, ale nejvic prekvapena jsem, kdyz se v rychlosti snazim dopit svou vodu, ale oni me tam s ni pousti, jen mi vezmou vicko a muzu jit dal. U vstupu hned dostavame kulichy a nasazujeme si je na hlavu. Zabirame ta nejlepsi mista na stadionu a zacina foceni vseho a vsech. Postupne dochazeji dalsi a dalsi znami a zaciname fandit v okamziku, kdy se hraci rozcvicuji. Nas sektor se zcela zaplnil, ale mistni stewardce se asi nelibilo, ze tam stojime a zacala kontrolovat, zda stojime na svych mistech. Jeji pocinani se nelibilo zase Zbynovi, ktery byl po chvili odkazan do uplneho rohu na samotku, kde ale dlouho nevydrzel. Pozdeji uz to ale mistni vzdavaji a my si stojime, kde se nam zlibi. Zapas zacina, my rozjizdime skvely support, ale i tak mame stale rezervy. Mohlo to byt jeste o level lepsi, kdyby se pridavali opravdu vsichni. V 10. minute necekane strili prvni gol nase zimni posila do utoku Lafata. Neskutecna euforie v kotli. Ani si nepamatuju, kdo vsechno na mne vyskakal, s kym vsim jsem si padla do naruce. Pro takove okamziky stoji za to fandit. Vzdyt jak malo staci, aby tri tisice lidi na jednom miste zapomnelo na sve starosti vsednich dnu a v tu chvili bylo nejstastnejsim clovekem na svete. Druhy polocas prinasi vetsi nervy, CFC se nekolikrat dostava dost snadno do zakonceni a obcas kroutim hlavou, co vsechno jsme prezili. Dokonci i Sparta ma dve tutovky, ktere mely skoncit golem a mohlo byt vymalovano. Bohuzel, kdyz uz jsme se zacali soustredit na prodlouzeni, tak prisla tvrda rana. Eden nam dal gol. A 3000 statecnych bylo razem 3000 zklamanych. Dostat gol v 93. minute je fakt smutne. Jak malo stacilo, ale i tak muzeme byt na nase hrace hrdi. Odvedli skvely bojovy vykon a myslim, ze fanousci jim hodne dobre sekundovali. Plna dojmu odchazim ze stadionu, loucim se se vsemi, ktere potkam zas az na Slovacku a vyrazime na hotel. Pred spankem jen kratke posezeni v mistnim pubu, zapiti zalu a hura do postele, ceka nas narocny den.

Budicek v sedm rano, sprcha, snidane v anglickem styl (pozn. V6: v parku bylo vic mouky, nez v prilozenem toastu) u a pak hura do viru velkomesta. Ondra uz v Londyne byl a tak se ujal pruvodcovske role. Zaciname u Tower Hill, pokracujeme pres Towerbridge az k nove mistni atrakci, kterou je nejvyssi evropska budova zvana Strep. Se svou klaustrofobii se nejvic bojim vytahu, vyska budovy mi nahani hruzu. Stretavame se tu s dalsimi Vorvani a vchazime dovnitr. Musim rict, ze jsem se bala zbytecne. Vytah v pohode a nahore se mi naskytl takovy pohled, ze jsem se okamzite do toho mesta zamilovala. Vrele doporucuji, pokud budete mit nekdo cestu okolo. Tady nas ostatni vorvani...uf, musim chvili prestat psat, trajekt se houpe i na mne moc....pokracuji az za Frankfurtem, v Belgii nas privitala takova snehova kalamita, ze jsme museli po ceste zastavit a na hodinu se prospat, protoze jinak bychom jeli az kdo vi kam dvacitkou za silnicari. Nebyl to prijemny zazitek.

Skoncila jsem u strepu, kde se s nami Vorvani rozloucili a my s Ondou, Zuzkou Zbynou sli po pamatkach. Nachodili jsme tolik kilometru, ze by se to snad i priblizilo pochodu do Boleslavi. Skoro na kazdem rohu jsme potkavali lidi ve stejnych kuliscich. Takove prijemne zpestreni prochazky. Na veceri jsme si zasli do Cinske ctvrti. To uz s nami byl i Milan a vypravel nam zazitky ze sveho dne. K jidlu jsme si dali menu pro vice osob a zacali nam nosit na stul krevetove lupinky, vybornou polevku, ve ktere byl dle Zbyni nejaky chrchel, ale to bylo jen vajicko. Dale nam na stole pristanou dva druhy mas a vyborna ryze. Jelikoz mame k dispozici hulky, vyhlasime hru o trestna piva, kdo pouzije pribor. Nekteri z nas se s hulkami teprve uci, takze po chvili cekame uz jen na opozdilce Ondru a Milana. Kluci se asi moc nenajedli, ale my se naramne bavili. Milan videl chybu v tom, ze nemel hulky pro levaky. Ale nakonec zbyly prazdne talire i pred nimi.

Po 13 hodinach courani byl presne cas na presun na hotel a jeste jsme se ale odebrali ke Zbynovi na pokoj, kde jsme v poklidu relaxovali, vypraveli si zazitky a lehce popijeli. Do postele jsme se dostali neco po poulnoci a druhy den prochazky nanovo. Zavitali jsme i na nastupiste 9 3/4, k nultemu poledniku a nakoupili na Oxford Street. Cas odjezdu se ale kvapem blizil a tak jsme se rozutekli vsichni na sve dopravni spojeni zpet do maticky mest. Jeste kontrouju, jestli vsichni splnili svuj ukol a natocili s nejakym symbolem Londyna znamou hlasku z Pratel "London, baby!" Vysledek naseho snazeni bude zajiste nekde ke shlednuti. To byla hlaska vyjezdu, dalsi hlasky, ktere se zapisou do dejin, jsou z ust Jelky. Nektere jsou nepublikovatelne, ale jeji zavislost na Wifi free byla neskutecna. Dokonce nam vycetla, ze jsme ji nevzbudili, kdyz jsme projizdeli kolem autobusu student agency.

Nyni jsme nekde za Franfurktem, zpravy z Cech nas netesi, vsude je pry mega snehu. Doufam, ze se ho alespon na Letne podari odklidit a zapas se Slovackem se odehraje, protoze ac je to domaci zapas, pro nas je to vyjezd rovnou z Londyna. Snad nas tam bude vic statecnych, nez tech 3000 v Londyne.