Oslava jak se patří (Jablonec - Sparta 1:2)

Podzimní část sezóny 2012/2013 začala již před několika týdny, avšak až nyní se i pro nás, rodinné fans, začíná rozjíždět. Po dvou uzavřených domácích zápasech, na které vorvani připravili své transparenty na podporu těch, kteří se za nás honí na hřišti, po dvou výjezdech do zahraničí, na kterých jsme měli také své zastoupení a po trojnásobné účasti Vorvaňů na Slovácku, se konečně dostáváme na ligový zápas i ve vyšším počtu. Opět je tu výjezd do Jablonce, kde jsme si to vloni na podzim náramně užili. Před zápasem jsem doufala, že i tentokrát se mi výjezd do těchto končin zaryje pod kůži a také že ano.

Již několik dní předem domlouváme způsob dopravy a zaplníme Karelkáru a KMkáru. Potom už se organizace ujímá Sektor a nakupuje přes web vstupenky na ty nejvíc nejlepší místa na jabloneckém stadionu. K nám si kupuje ještě Ondra a nakonec se potkáváme na stadionu i s Vencou, Péťou a Ondrovou Zuzkou.

Sraz si dáváme na jednom tajném místě a už nás nepřekvapuje, že Márty opět doráží později. Ten se bude jednou divit, až trestné rumy nebo trestné kliky nebudou jen planými sliby :-) Když jsme komplet, naskáčeme do připravených kočárů a vydáváme se na sever. Cestou nám ještě volá Ondra, který ve svém voze jede sám, a aby mu nebylo smutno, přidáváme se na třetí benzínce od Prahy k němu. Krátkou pauzu využíváme na doplnění tekutin a vyfocení pár promo fotek na vorvaní web. Z benzínky vytváříme vorvaní kolonu a do Jablonce přijíždíme všichni pěkně pohromadě, parkujeme na strategicky velmi výhodném místě pro únik a všichni v rudém se přesouváme ke stadionu.

Desetimetrovou frontu na lístky arogantně obcházíme a u vstupu nás ani nikdo neprudí s prohlídkami. Víťa Lavička se rozhodl šetřit Pepíčka, proto sestava je taková nečekaná, ale o to víc se těším, jak se třeba Pavelka s Bajajou předvedou. Po vlažnějším začátku jsem tak nervózní, že nedokážu v klidu sedět, proto se přesouvám o patro výš a sleduji fotbal na stojáka a hned je důvod k radosti. Jirka Jarošík prostřelil gólmana a vorvani se na sebe radostí vrhají. Opět si nás všímá kameraman stojící nad námi a radost s námi rázem sdílí i miliony diváků u TV. Trošku přeháním, ale pár jich dle smsek a vzkazů na facebooku bylo :-)

Poločas končí a chystá se něco, co mě ani v tom nejlepším snu nenapadlo. Pod záminkou mě vylákat ze sektoru se Zuzka ptá, kde tam jsou wc. Původně jsem myslela, že chce ocenit můj orientační smysl a než bych jí to vysvětlila, raději jdu s ní. Při cestě zpátky nechápu, proč na mne mí nejbližší tak zírají, ale jakmile spustí chorál „Je nejlepší“ s narozeninovými balonky a modrými, žlutými a červenými konfetami v ruce a „Gabča má narozeniny“, tak mám hodně blízko k slzám dojetí. Na výjezdu se Spartou, od mojí druhé rodiny, to by zamávalo s kdekým. Ke gratulacím se přidali i Sparťani stojící v okolí a já si užívám nejlepší narozeninové okamžiky za svůj již poměrně dlouhý život. Proto není divu, že druhý poločas se moc nedokážu soustředit na hru, a když už náhodou jo, tak je u balonu pořád Jablonec a ohrožuje Vaclíkovu branku. Děkuji svým přátelům i za to, že mi k narozeninám u Víti domluvili postavení Hušbyho do hry. To, čeho se všichni obáváme, přichází vzápětí. Jablonečák se ukopne a já už začínám zoufat, že mi tento den pokazí při nejlepším remíza, ale Tomáš Přikryl mi dává ten nejlepší dárek k narozkám a posílá míč v 90. minutě tam, kam patří. Opět euforie a můžeme být rádi, že se Vorvani nerozmnožují třením, jinak by bylo zas o několik vorvaňátek na světě více :-) Poslední hvizd rozhodčího a konečně můžeme při děkovačce sdílet radost i s hráči a realizačním týmem.

Výjezd, na který nikdy nezapomenu, je téměř za námi. Mé nekonečné děkování se asi nechce Zuzce poslouchat celou cestu do Prahy, proto mě posílá k Ondrovi do auta, který jede sám. Nevím, jestli mě ještě po stém děkování vnímá, ale na hromadné zastávce u benzínky se mě násilím nezbavil a dovezl mě v klidu až téměř před barák. 

Děkuji všem, kteří se na tomto dni podíleli, a těším se na další společné setkání na odvetě s Feyenoordem!