Vopuštěnej Vorvaň (FC Hradec Králové – AC Sparta Praha 1:0, 25.2.2012)

Jarní část ligy sice začala už o týden dříve domácím zápasem proti milovníkům ovcí, ale jelikož jsem u toho bohužel nemohl být, pro mě osobně začíná jaro až výjezdem do Hradce. A o to víc se těším a nemůžu se dočkat, až si zas konečně pořádně zabouřím, ligový přestávky prostě nesnáším. Z Vorvaňů se nikomu do Hradce nechce nebo mají jiné plány, takže vyrážím s parťákama z H43, Lukym a Michalem. Ani jednomu z nás se z pochopitelných důvodů nechce řídit a tak využíváme možnosti dopravit se na východ Čech busem 12. Hráče. Je to dobrej nápad, je to blbej nápad, nebo jakej to je vlastně nápad? No, uvidíme..

Scházíme se kousek od Letný, loupnem dvě rychlý, nakoupíme palivo na cestu a mažem k fanshopu. Cestou potkáváme několik známých ksichtů a je jasný, že v autobuse bude veselo J Bus přijíždí včas, vypadá, že by měl cestu do Hradce zvládnout, takže můžeme vyrazit. Hned od našeho stadionu se zpívají chorály, k těm současným přidává partička ze zadních sedadel i ty starší, oslavující jednoho zlobivýho pána z historie, ale co už, radši ať si to řvou tady než na stadionu..  Pomalu ale opravdu pomalu se prodíráme odpolední Prahou, než se dostaneme na dálnici, zabere to snad hodinu, což se samozřejmě moc nelíbí přeplněným močovým měchýřům, takže hned první pumpa na dálnici je naše.. A taky Jirky Lály, který k pití přibalil i několikametrovou vlajku Verva diesel nebo co :) Trochu se obávám, abychom nakonec do Hradce vůbec dojeli, ale po pár zastávkách v polích u dálnice (valčík „Zastav ten autobus, nám se chce…“ byl s přibývajícími kilometry a zkonzumovanými nápoji skoro nejčastěji zpívaným chorálem) příjíždíme v pořádku do cíle. Jdeme hned k pokladně vyměnit lístky za levnější – díky Marty, žes to zařídil! a domlouváme se s antikonfliktama, že do hospody naproti bude lepší jít přes most, než přebíhat čtyřproudovou silnici.. Hospoda už z dálky docela hučí, s radostí se hrneme dovnitř, dodáme tím kuráž i pár mladším fans, kteří se asi trochu báli, aby tam nebyli Hradečáci.. Hospoda je komplet osazená rudýma barvama, pivo i rum tečou proudem, zpívaj se chorály, nálada výborná.. A z ničeho nic na mě spustí pár NAŠICH fanoušků pokřik Vorvani, Vorvani.. Jejich tváře mi moc povědomé nebyly, ale holt jsme slavní a populární.. :)

Ke stadionu přicházíme chvilku před výkopem, takže u brány je docela tlačenice, čerti navíc zdržujou tím, že si každého natáčí na kameru i s občankou, na moji s ustřiženým rohem a papírkem o změně bydliště nechápavě koukaj a ptaj se jeden druhýho, co to jako je.. Nakonec usoudí, že nejsem žádnej terorista a pustí mě dovnitř. Akorát tak včas na výkop. V ten moment začíná obrovská, snad čtvrthodinová pyro show, kdy před sektor neustále lítá spousta světlic, ohňů a dýmečků. Pořadatel s hasičem stojí opření o reklamní panel a v poklidu vše sledují, pyro nikomu nemůže ublížit, od hřiště je daleko, tak proč kvůli tomu jančit. Kéž by takhle v pohodě byli i na ostatních stadionech. Na fotbal moc vidět nebylo a bylo to konec konců dobře, opět jsme k utkání v Hradci přistoupili laxně a čekali, že se Hradec porazí sám. To samozřejmě neudělal, naopak z penalty se dostal do vedení a to už do konce udržel. Fotbal dneska fakt bída.. V hledišti je to o něco lepší, hlavně v první půli se docela slušně fandí. Ve druhé už je to slabší, někteří se místo fandění baví spíš kočkováním s čertama, ti několikrát vtrhnou až do sektoru, po chvilce ale odchází a pobaví „My teda pudem pryč, ale už tady buďte hodný“ :)

Cesta z Hradce je celkem v pohodě, někdo vysílením usíná, někdo přemýšlí, jak jsme mohli hrát tak špatně, zadní partička se baví vystrkováním zadků i předků na policajty za náma, na památku  jim nakonec hážou z okna trenky i Verva vlajku. Párkrát se zastavuje na pumpě, abychom se mohli trochu občerstvit, na jedné z pump potkáváme i dvě auta se známými Sparťany, v jednom z nich je i budoucí Vorvaňka Zuzka s bráchou a výjezdovým pechfoglem Leošem. Já si jdu v klidu na záchod a pro pivko, ale co se mezi tím nestane? Náš autobus se vydal na cestu a i přes to, že na řidiče volali, že nejsou komplet, ten šlápl na plyn a fičel si to po dálnici.. Naštěstí Zuzka a spol ještě neodjeli, místo v autě maj, tak se nade mnou smilují a nenechají mě někde v polích samotnýho, opuštěnýho a vezmou mě do Prahy. Ještě jednou díky moc, má zachránkyně!

Cesty za Spartou jsou holt plné dobrodružství a překvapení, příště ale bude asi jistější jet autem.. :)