Hodnocení sezóny a neb pojednání o posledním utkání

Ten den začal stejně, jako těch zhruba 14 dní před ním. Pršelo. Chtělo by se napsat slova klasika ze známého českého filmu, ale úroveň tohoto článku a jeho vznešený cíl to nedovoluje. 

Po splnění všech úkolů, které před moji maličkost nachystala rodina, přišel čas připravit se na poslední domácí utkání našeho týmu. Chyběla pouze informace o místě k sezení v našem chrámu, kde budu moci sledovat vrchol sezóny. Vzhledem k vývoji počasí se jevila tato znalost jako rozhodující. 
Osoba zajišťující sedadlo ovšem opět zklamala a proto se musela projevit pravá česká povaha a nastoupit improvizace. Vzít s sebou pláštěnku, deštník, teplou bundu a něco pod vznešené pozadí se jevilo jako rozumný kompromis.

Opět se ovšem projevila matka všech překvapení – náhoda. Ozval se telefon a známý hlas sliboval místa VIP, střechu nad hlavou a snad i něco teplého do žaludku. Cena byla ovšem obrovská. Sehnat k sobě stejného blázna ochotného cca 120 minut před výkopem vyrazit za nejistým dobrodružstvím. 
Výběr případných adeptů nebyl dlouhý, respektive přicházely do úvahy dvě osoby. Můj tchán a má drahá polovička. Pantatínek odmítl okamžitě a světe div se má manželka souhlasí. První překážka odstraněna. Potvrzení účasti a domluva schůzky před stadionem byla otázka jednoho telefonu.

Vyrážíme. Cestou absolvujeme krátkou zastávku a za vydatného deště pokračujeme v cestě k matičce stověžaté. Parkujeme. Cesta metrem (musím platit lístky). Jsem ovšem gentleman a s chvilkovým zpožděním jsme na místě samém. Dostáváme instrukce o vchodu a všeobecné informace o jakémsi stanu s občerstvením. Absolvujeme prohlídku u vstupu. Nalezneme místa a následuje okamžitý výkop. 

Hra sama v prvním poločase byla úchvatná a vtáhla nás plně do svého středu. Protože nemáme přístup k moderní vymoženosti internetu na telefonu, neznali jsme výsledky z Hradce a žili jsme nadějí. Výsledek slibný a pouze přestávka nás donutila hledat slíbené občerstvení. Stan jsme nalezli. Potravu a tekutiny pro tělo taktéž, ovšem zklamání duševní bylo větší. Plzeň vede 2:0 a pohled na statický výkon brankáře domácích při obdržených brankách nás sváděl k ponurým myšlenkám. 

Zvítězil ovšem sparťanský duch. Sport je čistý a fotbal zvlášť. Lepší se stane mistrem. Druhá půle již nebyla jako první. Dle mého názoru, diváci svou znalostí marnosti boje a jejich pasivita, se přenesla na hráče, kteří už zápas dohráli. Poslední gól Vaška v našem dresu už mnoho neřešil.

Co říci závěrem. Vyvolávání pana Lavičky - ano. Nepřítomnost Jarošíka - ano. Výkon Poloma - ano, ale nesmí se bát. Matějovský - ne. Nový kapitán - Vácha. Prodej Kadlece - ne, škoda pro hráče. Chování diváků při utkání, mám na mysli pyrotechniku - ne. Celková koncepce hry a sázka na vlastní odchovance, ordinovaná v pozadí panem Hřebíkem - ano. Případná koupě Štajnera - ?.

Suma sumárum, dal jsem, kromě sebe a dvou dětí, Spartě dalšího fandu. Je zde ovšem podmínka sektoru VIP. Nevím, sám jsem skromnější a přemýšlím o zakoupení permanentky na sezonu 2013 – 2014.

Na úplný závěr chci napsat. Nevyhráli jsme ligu. Nebyli jsme nejlepší. Ovšem jednooký král z Plzně musí přijít v nové sezoně o své druhé oko ne u Rábí, ale na naší milované Letné. Já se na tuto událost a na setkání s Vámi velice těším!!!