Se Spartou projezdíme celý svět…
Jako každý rok jsem netrpělivě čekala na zveřejnění termínů letní přípravy našich hráčů. Tentokrát to vyšlo náramně a na prodloužený víkend připadly rovnou dva přípravné zápasy nedaleko hranic. 12. Hráč vypravuje autobus a spoustu lidí se tam chystá i po vlastní ose, někteří s přespáním. Minimálně tedy na prvním utkání v Bad Leonfeldenu s Admirou Wacker se čekalo početné obsazení minitribunky rudými barvami.
Vyjíždíme v pátek kolem sedmé hodiny ranní, cestou musíme ještě něco objet a zařídit, tak hromadný odjezd více aut není možný. Cestou se stavujeme ještě na romantické procházce v Českém Krumlově a na něco dobrého k snědku. Na facebooku sleduju online reportáže ostatních posádek směřujících z Prahy na jih a nakonec se s Vorvaňkou Zuzkou scházíme ve Vyšším Brodu a odtud už pokračujeme společně až do cíle. V útulném hotýlku uprostřed města potkáváme další známé tváře a zjišťujeme, že celý hotel je obsazen sparťanskými fans. Před ubytováním jdeme ještě obhlédnout místní stadionek a potkáváme sparťanský bus s fanoušky. Na některých je už vidět společenská únava a každý se baví po svém. Někdo navštíví místní koupaliště, někdo si prohlíží stadion, další jdou na obhlídku města. My se šli ubytovat a nabrat síly na zápas.
Ten začíná úderem 18. hodiny ale již hodinu před výkopem je na tribuně dost plno a převládají naši fanoušci. Jsou připravené i vlajky na mávání a buben. Možná kdyby se to v 58. minutě tak nepodělalo, tak by se o tomto výjezdu mluvilo v samých superlativech a jako o nejlepším výjezdu na přípravný zápas. Z fotbalu si s odstupem času už tolik nepamatuju, ale žádný zázrak to nebyl. I to fandění nebylo úplně ono, ale přeci jen byli lidé, kteří se snažili, ale pak přišel ten okamžik, který 99 % lidí přítomných na stadionu zkazil zážitek a celý výjezd. Měla jsem to sice přes celé hřiště, ale z řad fanoušků vylétlo něco, co udělalo takovou ránu, že i na druhé straně to s námi zamávalo. Tohle už fakt na stadion nepatří, nikdy nepochopím, co to těm lidem dává, když se prezentují takovým dělobuchem a pak se skrývají v davu, ale mně tím ten dotyčný zkazil celý, do té doby velmi příjemný, den.
Balíme vlajky a odcházíme, víc tu bohužel k vidění nebude. Uklízíme se do hotelového pokoje a snažíme se trochu odreagovat. Na chvíli jsme zašli i na pokoj kamarádů, kteří měli připravené pohoštění, ale nálada je trošku na bodu mrazu, tak se brzo odebereme do postele.
Ráno snídáme vynikající Zuzčinu bábovku ve sparťanských barvách a po vyklizení pokojů jdeme ještě mrknout na trénink hráčů. Někteří s námi prohodí pár slov, jiní stěží pozdraví. Ale je to příjemné dopoledne po tom včerejším večeru. Poté se přesouváme přes Linz do Steyru. Sem se vypravilo asi jen 5 aut fanoušků ACS, kteří se vzájemně znají. Do zápasu času dost a tak jsme šli obdivovat krásy města, a že jich bylo. Velmi mile mě Steyr překvapil.
Vracíme se ke stadionu, kupujeme vstupenky na stání za 9 euro pro muže a 7 pro ženy a vcházíme do sektoru pro hosty, kde nás je 9. Věšíme vlajku a všímáme si zbytku fanoušků v dresech na hlavní tribuně. Jelikož nás víc nebude a mraky slibují nějakou průtrž, tak se domlouvám s pořadateli, jestli by nás nepustili také na hlavní tribunu. Pár telefonů a už nám odemykají bránu. Chtějí nás dovést až ke kamarádům, kteří sedí mezi rakouskými fans, ale my jsme skromní a stačí nám jen místa bez sedaček na kraji tribuny. Securitka nám ještě pomáhá pověsit vlajku a jsou v pohotovosti, co kdybychom chtěli zlobit. Asi jsou z nás ale mile překvapení, protože se usmívají nad naším bavením se fanděním. Jeden chorál střídá druhý, zapojujeme i skupinku fans o kus dál, kteří se do druhého poločasu k nám přestěhují, a myslím, že jsme dost slyšet a podali jsme dobrý výkon. Securitka nejdřív nechápe naše stavění se do mašinky, co se jí kouří z komínka, ale když se rozjede, mají úsměv od ucha k uchu.
Tento zápas nakonec vyhráváme 5:2. Výkon hráčů byl o něco lepší než v pátečním utkání, stejně jako výkon naší 20 členné skupinky fanoušků proti těm 250 z Bad Leonfeldenu. Naši snahu však přišli ocenit jen někteří hráči. Mezi nimi byli Holek, Vácha a Švejdík. Dokonce jsme se prezentovali i transparentem My vždycky budeme tam, kde Sparta bude hrát. Zůstal ale v sektoru pro hosty, což se nelíbilo místnímu tvrdému jádru, které přelezlo 2 metrový plot a strhlo ho z reklam. Nejspíš na základě této události byla securitka trošku vyplašená a přišli se mě ptát, jestli to byl někdo od nás a jestli to budeme chtít zpátky. Po zápase se od nás nehnuli na krok a doprovodili nás až k autům, které nám hlídaly místní policejní složky. Nasedáme a odjíždíme směr Čechy s krátkou zastávkou na benzince, kde hodnotíme zážitky dnešního dne a pak při západu slunce hurá domů.