2v1 aneb dvakrát Bolka v jednom týdnu
Odvetný zápas naší milované Spartičky v Pošta Cupu s týmem Mladé Boleslavi připadl opět na státní svátek, tentokrát na 8.května. Jako český národ jsme slavili vítězství ve 2. světové válce, tak jsem tak nějak ve skrytu duše doufala, že bychom i my, národ sparťanský, mohli slavit…ale jak jsem se mýlila.
Na samotný zápas vyrážím s větším předstihem a s plánem lehké procházky po Stromovce. Po pěším přesunu z nádraží Holešovice k Výstavišti si to namíříme přímo do parku. Po menší debatě kudy to vlastně vezmeme, abychom se následně vynořili co nejblíže předzápasové hospůdce, vezmou všechny plány za své v okamžiku, kdy míjíme první restaurační zařízení. Z cedule na nás křičí reklama na jeden méně známý pivovar. Skáče, mává a my tedy nemáme jinou možnost, než se zde zastavit na jedno rychlé. No rychlé… Nakonec zde strávíme něco přes hodinku a usuzujeme, že na procházku již nemáme moc času. Bereme to tudíž jedním z nejbližších východů ven a směřujeme do naší klasické hospůdky. Zde se bohužel potvrzuje mé tušení ohledně dnešní návštěvy. V celé hospodě se nacházejí 2lidi plus my…Po nějaké době přichází další dva Vorvani a za poklidné konverzace o všem možném, ale hlavně fotbalu, čas utíká směrem k začátku fotbalu.
O fotbale nic psát ani nebudu, byl to děs, hrůza a dobře uděláme, když hodně rychle zapomeneme…ale ani na chvilku mě nenapadlo, že bych na další zápas nešla. Podporovat se musí v dobrém i ve zlém! Po zápase jdeme na již tradiční „jedno“ . Dnes opravdu čekám, že bude jen jedno, neb ani naše nálada nenaznačuje víc. V hospodě se scházíme v počtu čtyř lidí a diskuze se začíná rozjíždět čím dál více, nakonec odcházíme směr domov až někdy kolem 23 hod. Jako zajímavost musím říct, že jsem byla donucena ochutnat poprvé v životě vepřové koleno. No, špatné to nebylo, ale kuřecí je prostě kuřecí :-D
Shodou okolností nás další ligový zápase čeká hned v neděli na Letné a s kým jiným než s týmem Mladé Boleslavi. Po pohárovém zápasu vůbec nevím, co od ligového čekat a upřímně řečeno, trochu se i bojím. Třetí zápas se stejným soupeřem během deseti dní. První dva zápasy dopadly dost špatně herně i výsledkově, jak asi může dopadnout ten třetí?
Po příchodu na stadion stíhám hymnu (tenhle zvyk mám opravdu ráda ;) ), a už se nemůžu dočkat výkopu. Za začátku je vidět náš tlak, ale soupeř ne a ne povolit. Začínám se obávat, aby to zase neskončilo nějakým ušmudlaným gólem, ať už na jakoukoliv stranu. Mé obavy se začínají rozplývat na konci první poločasu, když se konečně strefuje David Lafata a my gólem do šatny vedeme 1:0. Mé nervy jsou po zásluze uklidněny hlavně během druhého poločasu, kdy se po delší době trefuje Jarošík a skóre uzavře dalšími dvěma brankami opět Dáááááááááávid Lafata. A my si to užíváme, fandíme a můžeme s ostatními rozjet náš oblíbený chotál „NaNaNaNaNaNaNaNa David Lafa, Lafata, Dáááááávid Lafata“. A co, že se na nás okolo sedící fanoušci dívají jako na blázny, my si to užíváme :).
Trojzápas máme za sebou, z devíti možných bodů máme 4, vypadli jsme z poháru. Herně náš výkon ve mně zanechává velké rozpaky. Pořád nějak nechápu, proč jeden zápas odehrajeme tak suverénně a v klidu, a další se trápíme a nejsme schopní si přihrát… Jestli na tohle někdo někdy přijde, asi by si za to zasloužil Nobelovku :-D
Liga jede každopádně dál a nás čeká hodně těžký zápas v Liberci. Konec ligy budou ještě pořádné nervy.