Den snů! (SPARTA PRAHA - Slavia Praha 3:0!!!)

Tenhle článek píšu ještě pod návalem maximálních emocí. Asi v něm nenajdete žádné negativum, ale proč taky? Všechno to začalo už včera, kdy jsme se nádherně naladili na zápase holek se Slováckem, o kterém už psal Marty. Bohužel k původní rýmičce se v noci připojila i bolest v krku a já byla nešťastná, že mi selže zdraví zrovna v takový důležitý den. Ale bojovala jsem statečně, a ač nevyspalá, užila jsem si dnešní den na maximum.

Přeci jen mě napadá jedna negativní věc, hned ráno se dozvídám, že Vorvaňka mamka se nedostaví, neboť malý Romča onemocněl a ona se o něj musela starat. Samozřejmě to chápu, ale chyběla tam. Z domova vyrážím už těsně po poledni, kdy jsem domluvená se sardinkou Evou. Rychlý oběd a pak hurá na sraz u ZC kvůli přípravě chorea. Přicházíme sice pozdě, ale přesto stíháme v akademické čtvrthodince. Stejně na nás všichni čekali ;-) účast na přípravě je pro mě dost překvapivá, schází se nás kolem 50. Z Vorvaňů ještě Zbyňa a Tomis, ale ten jen na skok, aby si zapsal účast a pak hurá pro Lukyho do školky. Dozvídáme se plánovaný návrh chorea. Sice nejsem úplně nadšená, že tam ta dvojka bude, ale držím hubu a krok. Jelikož mi to sluníčko nedělá vůbec dobře, vybrala jsem si funkci kontrolora dvojčičky a odebírám se spolu s dalším zkušeným účastníkem příprav na hlavní tribunu, odkud to celé dirigujeme. Tomis mě ve tři hodiny opouští, ale v zápětí ho nahrazuje Rudej. Nechci vidět ten účet za telefon, kterým jsem lepičům přikazovala, kde ubrat a kde přidat.

Ve čtyři hodiny máme vše hotovo, tak se odebíráme osvěžit k Pučkovi. Já samozřejmě jen na skok, protože mám pak zase další hoňku. V šest je sraz na autogramiádu sparťanských hráček, které nafotily se svými fanoušky exkluzivní kalendář. Úderem půl sedmé se začnou valit davy lidí na stadion a holky žhaví fixky a kalendáře ubývají. Holky si to užívají, jejich fanoušci také, fotí se spolu, nechávají si podepsat trička, šály a další suvenýry. Ale už je čas odebrat se na své místo a začít bouřit.

Probíhá hymna, stojíme, pějeme, ladíme hlasivky. V desáté minutě se celá protilehlá tribuna postaví a zvedne papíry s choreem nad hlavu. Podle fotek se opravdu vydařilo, takže další plus dnešního dne. Slavii přehráváme, střílíme první gól. V poločase slibuji několika lidem, že pokud bude skóre pět minut před koncem o dva góly a výš, tak zkusím rozjet mexickou vlnu. Po gólech Jarošíka, Krejčího a Grajciara, které slavíme s jedenáctkou vyhození natrhaných zbytků papíru na choreo do vzduchu, je jasné, že mě to nemine. Beru si na pomoc Martyho a snažíme se to nastartovat. Stačilo potřetí a už se chytl celý stadion a několikrát vlna objela kolem dokola. Nádherný pocit, ovládnout 18 000 lidí. J Zápas končí, probíhá děkovačka, jakou jsem na Letné už dlouho neviděla, ale zlatý hřeb večera se teprve chystá. Vorvani se schází pod hodinami téměř kompletní (až na maminu) a spouštějí z plných plic pokřik Vorvani, Vorvani, Vorvani…drží se za ramena, poskakují a okolí jen závistivě přihlíží. 

Dnešní den byl úplně nejvíc, jsem ráda, že mám zítra dovolenou, protože ze sebe nejspíš nevydám ani hlásku, ale stálo to za to. Naprostá spokojenost a v sobotu do Příbrami pro další body.