Guttan Tag Sparta Prag neb BobanCar (Admira Vídeň - ACS - EL)

Najít nějakou dobrou větu, kterou začít můj první nejen vorvaní report nebylo vůbec jednoduché. Nebudu to tedy nijak komplikovat a napíšu jednoduše „měli jsme kliku ;)

Při losu 3.předkola Evropské ligy nám byl vylosován postupující tým ze souboje VfB Admira Wacker Mödling (Rakousko) vs. VMFD Žalgiris (Litva). První zápas sice skončil nerozhodně 1:1, to nám ale nezabránilo věřit a začít plánovat první soutěžní zápas Spartičky na evropské půdě. Naštěstí vše dobře dopadlo, odvetný zápas skončil výsledkem 5:1 pro Admiru a my mohli dofinišovat všechny přípravy, plány, dohady a domluvy, které jsme do té doby stihli provést.

Musím se přiznat, že zorganizovat výjezd pro 13 lidí bylo chvílemi o nervy, ale nakonec se vše podařilo a my můžeme 2.srpna v 7:25 (jak už se stává zvykem, opět čekáme na Mártyho a odjezd v 17:15 se nevydařil) vyrazit ;) Do aut se rozdělujeme v poměru 4:3 a razíme směr Brno, kde na nás bude čekat Vorvaň č.2. Cesta probíhá v klidu, rádio hraje. Jediným mínusem je vymrtvený Márty vedle mě, který ještě spí a odmítá se bavit, takže se za chvilku za volantem docela nudím. Začínám uvažovat, že se zabavím zpěvem. Rychle si ale uvědomuji, že nejsem žádná superstar a posádka by mohla chtít za jízdy vyskočit a začnu raději přemýšlet nad nesmrtelností chrousta. Ani bych nevěřila, jak to může člověka zabavit a už stavíme na první a nečekanou  pauzu. Po zastavení se dozvídáme o problémech s tekoucím pivem, což vše vysvětluje. Upřímně řečeno, ještě že jsem jela jiným autem. Z těch výparů musel být veselý i řidič ;) Po pár minutách se pokračuje směr Brno. Cestou nás však ještě čeká předem domluvená pauze a dlouho očekávaná kávička. Už dlouho jsem se na ranní  kafe takhle netěšila. Taky aby ne, když je skoro 9hod a mě ještě v krvi nekoluje ani kapička kofeinu. Měla bych se nad sebou zamyslet, tohle může být životu nebezpečné :-D

Do Brna dojíždíme skoro na čas. Přivítání s dalším členem posádky probíhá ve velmi veselém a rozradostněném duchu. Však aby ne, když už jsme se nějaký ten pátek neviděli. Dalším důvodem k radosti byly i Friska, které mě a Gabče donesl. No není to poklad? ;) Na této zastávce přenechávám řízení Vývrtce. Je chudák pěkně naštvaný, tak si říkám, že mu to třeba zlepší náladu. Přeci jen je to chlap, i když se občas účastní dámských jízd ;) Nálada v autě se začíná zlepšovat. S Gabčou si otvíráme Friska, která padnou rychleji než očekávám a i Márty se začíná probírat. Asi se se mnou nudil L Jsem ale ujištěná, že začíná fungovat až kolem 10hod, no…budu mu věřit.

Další zastávka je naplánovaná do Mikulova. Bohužel zde nedochází k doplnění našich vinných zásob, ale Boban dostává plnou nádrž (povede se nám zde také ztratit víčko od nádrže, což zjišťuji až druhý den) a můžeme vyrazit směr Rakousko. Během tankování také dochází k přesunu Zbyni k nám. Prý se nechce mačkat s chlapama a jde raději ke mně a Gabče. Jeho přesun vítáme s nadšením, který mu závidí zbytek posádky. Zbytek cesty již probíhá ve veselém duchu a nikomu vůbec nevadí, že jedeme v pěti ;)

Po příjezdu do Vídně míříme rovnou k bazénu, kde hodláme strávit zbytek odpoledne. Po krátkém hledání parkujeme a rozhodujeme se, kam jít na obídek. Zůstáváme nakonec v okolí bazénu a po zamítnutí číňanů a doptání se na typickou německou restauraci, usedáme. Celkem milý číšník donáší jídelní lístky a k naší smůle sděluje, že jsou pouze v němčině. Což pro někoho jako já, kdo nenávidí němčinu a už neumí nic jiného než „Ich spreche nicht Deutsch“, je docela prekérka. Začínám se smiřovat s tomaty s mozarello (tomu jsem rozuměla), když slyším Ondru mluvit o palačince se sýrem, šunkou a brokolicí a je rozhodnuto. Musím říct, že výběr dobrý, i když vše bylo ještě smažené, na co můj žaludek není zvyklý. Ale nějak to zvládnul ;)

Po 15.hod se s plnými žaludky přesouváme konečně do místního plaveckého areálu, kde se potkáváme s posádkou třetího auta. Jako správní vorvani se ihned po zabrání místa řítíme směr bazén. Ten nejvíce odvážný z nás to bere rovnou skokem z boku bazénu, za což jej odmění místní plavčík napomenutím a ošklivým pohledem. Do bazénu lezu s odhodláním nenamočit si vlasy, která je však ani ne po minutě zmařená Mártym, který se mě pokouší utopit. Ale asi zapomněl, že Vorvaň se utopit nemůže, takže to odnesly jen vlasy a řasenka. To už část z nás netrpělivě sleduje hodiny a očekává 16.hod. Každou celou hodinu totiž přichází vlnobití, na které se moc těšíme a podle toho si ho také užíváme. V jednu chvíli se na mělčině plácá 5 vorvaňů s úsměvy od ucha k uchu. Ve vodě jsme prostě doma ;) Až do večera se různě vyskytujeme v bazénu, ve vlnách, někteří se rozhodnou pro opalování a část mužského osazenstva jde vyzkoušet skákací prkno. K jejich lítosti dnes bohužel nebudou otevřené skokánky. Asi místní tušili, že se vorváňci chystají skákat z 10ti metrů a báli se vln tsunami. Po shlédnutí a nafocení několika skoků, se jim ani nedivím.

Čas však neúprosně utíká a dřív než bychom chtěli, se musíme přesunout směrem na stadion, kde za 2hodiny začíná zápas. Po příchodu ke vchodu zjišťujeme, že to nebude tak jednoduché a asi i chvílemi o nervy. Mě ale dneska nemůže nic rozhodit a vše beru s klidem. Díky Sektorovi a jeho špičatým loktům se brzy dostáváme k lístkům a můžeme se přesunout do houfu u vchodu, který se hýbe jen velmi pomalu. Po několika pokusech předběhnout a hláškách o těhotenství nakonec vyhrává argument, že nás stejně nemůže kontrolovat chlap, a přítomní pánové nás pouštějí před sebe. Hned chápeme, proč vše trvá tak dlouho. Dvě kontroly, sundávání bot, skenování čárových kódu na vstupenkách, které jsme dostali o 20metrů dříve. No nemám slov, ale už jsem zvyklá na dost a nenechám se jen tak vykolejit. Nakonec se dostáváme na malý, docela i útulný stadion a jdeme ihned zabrat místa pro ostatní (pánská část ještě čeká u vchodu).

Pár minut před začátkem fotbalu se začíná fandit a mě samozřejmě začne zvonit mobil. Na displeji se ukazuje bráchovo číslo a mě hned napadá, že se něco stalo (starší sestru v sobě nezapřu). Abych slyšela alespoň každé třetí slovo utíkám ze sektoru, ale moc platné mi to není. To mi však již někdo skáče na záda a k mému velkému překvapení to není nikdo jiný než můj mladší, o hlavu větší a vysmátý bratříček. Nestačím valit oka, neb měl lístek na normální tribunu. Hned mi však objasňuje, že byl z tribuny vykázán, neboť je prý moc Sparťan. Sparťanská šála a hlavně paruka na hlavě to docela vysvětluje ;) Sestřička se musí postarat, takže ho vedu k nám, kde je se smíchem a překvapením přivítán a to již putuje paruka z jedné hlavy na druhou a pořizují se fotečky na památku. Některým paruka opravdu slušela a měli by uvažovat o změně účesu.  

K samotnému zápasu ani nic psát nebudu, všichni jsme to viděli nebo četli. Jen dodám, že přeji Láďovi Krejčímu brzké uzdravení. Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si vzpomenu na jeho výraz, když odcházel ze hřiště. Při odvetě asi na hřišti ještě nebude, ale brzy snad bude zase v pořádku. ;)

Po zápase se loučíme s třetím autem, které jede opět sólo a po menším občerstvení na parkovišti, vyrážíme směr hranice a Praha. Cesta probíhá v klidu do okamžiku, kdy se Gabča zmíní, že Zbyňa ještě nezná naší hru. V mých očích se objeví jiskřičky nadšení, v očích ostatní zděšení. Když se snažím vysvětlit zadání, vzpomenou si kluci na výjezd s holkami do Plzně a začnou každý tu svojí. To mě však nezastaví a Zbyňa může začít hádat. Za velké pomoci Gabči přichází na řešení po 10ti minutách hry a Vývrtce s Mártym se tak brzy uleví. Nechápu, co se jim na té hře tak nelíbí :-D

Zbytek cesty probíhá v klidu a pospáváním. V Brně vyhazujeme Zbyňu s kamarádem a razíme na poslední část cesty. Do Prahy dorážíme po 4.hod ranní a všichni se již těšíme do postelí. Jsem docela ráda, že jsem si vzala dovču i na pátek.

Děkuji všem za super výjezd, který jsem si moc užila. Teď už jen potvrdit výhru v odvetě a můžeme se těšit na los a další výjezd (dovči mám pořád hodně) ;)

P.S. Pokud se někdo dostal až sem, moc mu děkuji za přečtení mého prvního reportu…Snad to nebyla taková    ztráta času a pokud mi bude tento úkol ještě někdy v budoucnu svěřen, ahoj ;)