Když pláštěnka je třeba, ačkoliv neprší a je babí léto (Příbram - SPARTA)
První říjnový den nás čekal soupeř z vedlejší vesnice J. Příznivý čas i den výkopu namlsal pět vorvaňů k výjezdu pár kilometrů za Prahu – do Příbrami.
Tentokráte se role řidiče chopil předseda Sektor, který tlupu Vorvaňů vezl v rudém Hyundai se Zlínskou SPZ. Tento vůz zapůjčila Sektorova tchýně, které touto cestou děkujeme!
Sektor postupně nabral všechny členy posádky, se kterými dorazil až na místo konečného srazu – na Zbraslav, tedy mou rodnou hroudu. Zde jsem se s nimi měla sejít já, ovšem špatné načasování odchodu z domova a především mylně odhadnutá časová vzdálenost zapříčinila, že jsem se dostavila se zhruba pětiminutovým zpožděním. Cestou jsem potkala sardinku Evku, která na pozdní oběd dorazila také, ovšem posádku našeho mikrobusu netvořila. Ihned po příchodu do restaurace jsme byly probodány vyčítajícími pohledy, které nám daly najevo, že nedochvilnost není tolerována. Naštěstí se nad námi brzy vorvani smilovali.
V hospodě byla klasická vorvaní sranda, nechyběly tudíž ani hlášky… asi největší ohlas měla ta Gabřina, která „si ji vzala vlhkou“. Ačkoliv pánská část už si domýšlela své, naštěstí brzy odhalila předmět „vlhkosti“ (podprsenku ze šňůry na prádlo) a tak se kluci začali zabavovat jinými historkami. Opět u toho však byla Gabra, která chtěla všem přítomným s hrdostí v hlase oznámit, že na facebook dala video s Kládou. Doteď bylo vše v pořádku, na pořádný průšvih si zadělala následovně, když prohlásila, že to bylo poprvé. A třešničku na dort nasadila vysvětlením, jak se to video vlastně naučila tvořit. „Nejdřív mi to ukázal Klaun, tak jsem si na to sedla a bylo to dobrý!“ Na co si Gabča sedla a co bylo dobrý, to si domyslete již sami…
Po vydatném obědě jsme vyjeli směr Příbram vstříc dalším bodům do tabulky. Ještě před nasednutím do auta jsme byli upozorňováni na policejní kontroly (čti buzerace) při vjezdu do Starkova. Naše posádka budila respekt (4, 5, 2, 1, 11 – bráno podle zasedacího pořádku), přesto jsme se do Tchýňobusu krásně vešli. Při příjezdu na místo určení už na nás čekali acabové, zdroj nelhal. Už už jsme si mysleli, že díky zlínské SPZ vyvázneme bez kontroly, ovšem na poslední chvíli si jeden uvědomělý policista všiml, že celá posádka je ve sparťanských barvách a Sektor tak musel nabrat neplánované zpoždění.
Celá posádka se chovala ukázkově… ukázkově tak, jak nemá. Aroganci, šmrnc, nadřazenost… nic z toho jsme nezapřeli. Za což náš řidič nebyl moc rád… aby ne, když jsme pak zjistili, že vezeme v kufru celou nemocnici… že tam sice máme padesát injekčních stříkaček, ale kde je lékárnička, to ví jen Bůh… a paní Sektorová nejstarší. Gabča se sice do policistů pustila celkem sebevědomě, ti naštěstí nedbali instinktu zabijáka (rozuměj – sebrat je a pustit po zápase), po prohlídnutí našich občanek nás pustili a my tak mohli dorazit na útulný stadionek u Litavky.
Na místě už nás vítaly davy Sparťanských fanoušků. Po průchodu „turnikety“ Márty vorvaňsky předběhl dvacetičlennou frontu na pivo a zakoupili jsme občerstvení. S Gabčou jsme prohloupily, jelikož jsme se nechaly zlákat podivnou žlutou limonádou místo vsazení si na jistotu a tak jsme měly co dělat, abychom ji do konce zápasu vůbec vypily… to pánové si dali českou zlatavou klasiku a jistě nelitovali. Po příchodu na tribunu jsme zběžně shlédli prázdná místa, kterých moc nezbývala a zabrali si fleky v horních patrech tribuny. Brzy dorazila i Ultras Klárka s Ultras rodinkou, trhnul se Zbýňa a mohlo se začít.
Navrch jsme měli nejen v hledišti, což na tomto stadionu není nic těžkého, tak především na place a již brzy nám naši hoši udělali radost v podobě Kadlecovi proměněné penalty za šílenou ruku, které se dopustil domácí obránce. Zápas jsme měli pevně ve svých rukou a ke konci poločasu zvýšil vedení Vidlička. Mohli jsme v klidu bouřit a neobávat se o výsledek.
Alespoň na lavičku tentokrát usedla sparťanská ikona – Řepa, repreKušňa ani Martin Juhar ani neodcestovali. Často nám máváním Tomáš pokynul na skandování jeho jména. Samotný zápas se víceméně dohrával, o vítězi nebylo pochyb a tak se zhruba dvacet minut před koncem utkání mohly začít rozdávat pláštěnky. Všem nám bylo jasné, že to není jen kvůli rudé barvě. Již brzy začala „pyro show“ a hasiči se mohli činit. K jejich velkému zármutku však zkropili maximálně ony dýmovnice, vepředu stojícím fans bylo díky pláštěnkám hej. My udělali na památku pár památečných fotek, následně přišlo balónkové choreo a Grajciar nás odměnil třetím, konečným gólem. Hlediště bouřilo a první příbramští začali opouštět svá sluncem vyhřívaná sedadla.
Během zápasu se udála ještě jedna zajímavá věc... Portál Idnes zveřejnil, že Franz Straka, do té doby pro mnohé ztělesnění novodobé Sparty, povede úhlavního nepřítele Slavii. Sektor tomu zprvu nemohl uvěřit a tak se zdržel komentáře, ačkoliv jsem i měla informace přímo od zdrojů. Dnes se tato aktualita ukázala býti pravdivá a tak mnozí fanoušci pohřbili FS do zapomění. Sektor bude trhat jeho knihu, na močení (prý) již došlo. Pišu to sem, protože je to jeden z největších šoků za poslední léta a myslím si, že to sem patří. Každý nechť se s tím vyrovná po svém.
Po závěrečné děkovačce jsme v klidu opustili svá místa a vydali se směr autí. Sektor se projevil jako zkušený výjezďák, když zaparkoval na místě, ze kterého jsme měli nejlepší možnost „úniku“. Byl to nejrychlejší odjezd z Příbrami, který jsme kdy zažila.
Cesta již probíhala v klidu, Márty přesedlal do vedlejšího vozu, Zbýňa zaujal místo na sedadle smrti a já s Gabčou jsme pomalu usínaly za zvuku rádia Sektor.
Byl to další povedený výjezd v našem podání a já za něj všem moc děkuju. Vorvaň opět nebyl sám a opět vezl body, co víc si můžeme přát…