Mám jen jedny nervy (Teplice - Sparta, 0:3, 26. 5.)

28.05.2013 07:53
I když na mne v týdnu padla nějaká depka z výsledku v Brně, a chuť na výjezd do Teplic byla nulová, po pár hodinách mě to všechno přešlo a jelikož za Spartou budu stát v časech dobrých i zlých, tak se v neděli poslušně hlásím v našem sektoru  v Teplicích. Dopoledne jsme s přítelem naladili hlasivky, prozpěvovali jsme si chorály a ve čtvrt na pět vyrazili s Vorvani směr severní Čechy. Celou cestu pršelo, počasí skutečně neukazuje, jak by měl květen vypadat. Gaučáci si mohli najít xy výmluv, proč zůstat doma u tv, proto jsem nečekala moc velkou návštěvu, ale účast mě nakonec mile překvapila.

 

Teplice nám povolily nějaké to choreo a vlaječky z bambusů, po delší době se tedy prezentujeme i na venkovním zápase. Hlavním mottem dne je Hrdost a čest, tak by měla vždy Sparta vystupovat. Fandění bych hodnotila jako průměrné, bohužel ani míče v síti Teplic nepřináší do našeho kotle fanatismus. Stále někdo volá po nových chorálech, ale když se zpívají, tak se přidává jen minimum lidí? Takhle se to bohužel nenaučíte. A to, že spousta lidí má snahu vymýšlet další a další chorály? Snaha dobrá, ale jak je vidět, lidi nejsou ochotní se učit nové texty.

 

Skóre otvírá Švejdík, výbuch radosti ještě umocnily zprávy z Plzně, kde přibližně ve stejnou dobu skóroval Liberec, a nervozita stoupá. Pobrukuju si něco ve smyslu: pískej konec. Ale jsem ráda, že se ještě hrálo. Naše další branky přidávají Kadlec, když jde sám na golmana, a na konečných 3:0 upravil můj oblíbenec Hušbauer. Škoda, že kluci nepřidali ještě jeden, ale na konci zápasu se to zdálo být ještě zbytečné. Po konečném hvizdu svítí na světelné tabuli výsledek z Plzně 1:1. Jelikož se začínalo hrát v jednotný čas, beru to jako konečný výsledek. S rozpolcenými pocity odcházíme všichni ze stadionu, sekuritka nás tentokrát dlouho za mříží nedrží, a někdo v davu vykřikne: Liberec góoool. Všichni se tak po sobě udiveně koukáme, většina z nás aktualizuje svoje mobily, aby se přesvědčili. Přibíhám k úplně cizímu klukovi a dokud to na tom dispeji nevidím sama, nevěřím. Ta euforie, která mezi fanoušky v tu chvíli vypukla, ta se nedá popsat. Radostí skáču na všechny, co kolem mne stojí, užívám si té radosti. V duchu posílám do Liberce jedno velké díky. Už je to zase jen o dva body. Já vím, šance je malá, ale pořád žije. Na zápas s Duklou půjdeme ještě s určitou nadějí, můžeme doufat. 

 

Pojďme tedy si ten poslední zápas sezóny užít. Nechte doma své zábrany a zahoďte ostych, burcujte hráče, fanděte, skákejte, zpívejte chorály, nebojte se vyhecovat lidi kolem vás. Neházejme tedy flintu do žita a pomožme klukům to urvat. A kdyby to náhodou nevyšlo? Nezapomeňte, že vztah se Spartou je celoživotní záležitost, až do konce života v dobrém i ve zlém.