Proč ho nedá na střídačku?! (Hradec - Sparta 1:2, GL)

Po delší odmlce se konečně chystám vypravit na výjezd Sparty. Rozhodování nebylo složité, konečně mi hvězdy přály - termínově se los vešel do datumu, kdy nemám zápas a tak se začínám těšit, jak vyloupíme tolik nenáviděný (díky smolné sérii porážek) Hradec. Na cestu se vypravujeme autem patřící nejmenovaným mediálním m...kám a cesta slušně utíká. Sluníčko svítí, volná dálnice, ideální termín, co jiného by mělo nalákat lidi na fotbal, než toto. A také fakt, že už moc dobře víme, že titul rozhodně nebude zadarmo a to bohužel doslova. Snad se kluci nenechají otrávit a s nimi i my - fanoušci.

Ke stadionu přijíždíme s hodinovým předstihem a vědomím, že lístky máme již zakoupeny a místa nám drží Evka se Sektorem. Potkáváme Žlábečka a když dorazí i vůdce kotle a vůdkyně ostatních kotlíků, můžeme vyrazit vstříc našim místům. Cestou se prodíráme horou hradeckého masa protkaného sparťanskou slaninkou. Jsou nás tu stovky, nálada je bojovná a když dorazíme na svá místa vedle kotle, zjistíme, že nejen bojovnost v našich řadách je.. své by o tom mohla vyprávět Gabča, která měla servis lepší než v televizi... atmosféru živou, zimu nechutně reálnou, dva komentátory a jedny nervy. Nic moc kombinace.

Před zápasem nás ještě pozdraví Víťa Lavička, který je na oplátku zdraven skandováním svého jména a může se jít na věc. V sestavě domácích se neobjevuje Radek Hochmeister, sparťanský odchovanec, kterému dva dny před zápasem zjistili problémy se srdcem a nad jeho pokračováním v kariéře visí otazník. Snad se nepotvrdí nejhorší prognózy a Radek bude moct i nadále pokračovat coby profesionální fotbalista...

Do hry vstupujeme tak nějak již tradičně špatně. Už ve třetí minutě prohráváme jedna nula, když se hlavou trefuje v tu chvíli Hradecký hrdina Štěpán. S našimi hochy to znatelně zacloumá a ne a ne se dostat do hry. Opticky to vypadá, že Hradečtí mají více ze hry, ale jelikož stadion domácích je nejenže tak zastaralej, že zůstává rozum stát nad tím, že se zde vůbec hraje první liga, ale především jsou tribuny hodně daleko od hřiště, člověk pořádně nevidí a ten pohled je hodně zkreslenej... tudíž si se Žlábečkem notujem, že to je jen optický klam a ve skutečnosti máme jednu tutovku za druhou... Do konce poločasu nepouštíme Hradecké přes jejich velké vápno a tak je jen otázka času, kdy dáme gól :-D.

A znalecké oko se hned pozná dál, to když s vorvaním kolegou pro změnu posíláme Ládínka na lavičku (Žlábeček pro jistotu do béčka), protože jeho forma je tak tristní, že víc to už ani nejde. Naši pravdu a odborné znalosti nám Ládík potvrzuje v nastavení první půle...., kdy střílí nádherný gól pravačkou - přesně do šibenice.

Druhá půle je z naší strany horší, přeci jen máme své hochy před sebou a tak nám je tentokráte zkreslena hra domácích. Naštěstí se posouváme blíže ke Gabče, takže můžeme slyšet její soukromou komentátorskou dvojici, tudíž konečně poznáváme, jak vlastně hrajeme. Dozvídáme se, že Plzeň by Hradci nasázela už čtyři góly a že někteří fotbalisti by za těch 250 tisíc měsíčně, co berou, měli kopat chodníky. Z těchto slov usuzuji, že asi tak dobře nehrajeme. Gabča, která je zpocená až na záda, ač teploměr sotva olízl mínus jeden stupeň, už ztrácí zbytky svých nervů a poprvé přísně promlouvá směrem k dvojici. Hlavně tedy k Mírovi Bosákovi, pardon - tomu hlavnímu. Ten se zamýšlí nad tím, proč si nechává kazit neděli a vlastně i celý týden touhle bandou nekopů. Gabča mu trefně vysvětluje, že může zůstat doma a nemusí si nechat kazit ani neděli, ani celý týden. Jenže pánovi "to nedá"... co s takovými lidmi.. Gabča se pokouší probudit vlevo stojící skupinku, dle jejích slov "potenciální slušnou k fandění". Skupinka ztichla, pták je nastydlej a naše Jednička se vrací zanedlouho na své místo u nás. Po dosednutí se projevuje potenciál :-))).

Už se pomalu smiřujeme s tím, že klopýtneme i dnes, Víťa nejdřív nedbá na pokyny sparťanských fanoušků, aby střídal, ale pak tam přeci jen pošle Bedýnku a později Lea, pravda a láska se přikloní na naší stranu a Ládík, ten, kterej je zralej do béčka, nás posílá do vítězné euforie. Hradečtí se ještě prezentují krásnou pyro show a po odpískání konce si všichni vydechneme. Ufff...

K Láďovi - tím přeřazením do béčka jsme ho samozřejmě nikdo nechtěl hanit, každý ví, jaký válec teď naše druhé mužstvo je, devět nula je pořád devět nula a je vidět, že i hráči, co sem posledními výkony patří, dokážou své kvality prodat i v áčku a de facto nám vyhrát zápas :-)))

Přichází tradiční děkovačka, která je trošku emotivnější, plácnutí s fanoušky a jde se domů. Tedy jak kdo... pro mě výjezd ještě někončí a zatímco ostatní už sdílejí své dojmy v pohodlí aut a hlavně v teple, já se pokouším dostat do centra Hradce, abych našla bankomat.. zvyklá z Prahee, že je na každém rohu, nechávám tuto akci vyloženě na svém zabijáckém bankomatovém instinktu.. Leč nepochodím a tak srabácky vytahuji GPS v mobilu. Po příchodu na náměstí, kde sympaticky chcípnul pes, zjišťuji, že zde chcípnul i bankomat... bez peněz, do hospody nelez a tak se šinu zpátky ke stadionu, kde ve třičtvrtě na osm usedám do auta a vracím se domů. Hra možná tak hezká nebyla, ale takovýhle vydřený výsledek se počítá, ať si říká kdo chce, co chce!