První představení vorvaňů před zbytkem národa (České Budějovice - Sparta)
Vznik Vorvaňů se traduje na 7.7.2011, kdy byl historicky první výjezd naší skupiny, a to dokonce do daleké Vídně. Druhým výjezdem v pořadí byl zároveň první zápas Gambrinus Ligy 2011/2012. Rozlosování nás zavedlo do Českých Budějovic, kde by dle Cimrmana chtěl žít každý. Teda kromě mě.
Rychlá domluva a všichni máme jasno. Jedeme v téměř kompletní sestavě, pouze Vorvaňka mamka musela plnit své rodičovské povinnosti a starat se o naši budoucnost. Po nějakých menších nedorozuměních se k nám připojují dvě sardinky a jeden z největších kandidátů na vorvaňství svým BMI, Karel. Na Hájích se rozsedáme do dvou vozů, 5 z 6 vorvaňů jede vorvaňmikrobusem, který kočíruje jedenáctka. Jen Marty se dostal do společnosti ostatních. Jen co usedneme, pronáším své obligátní „Už tam budem?“, přitom nás čeká ještě jedna mezizastávka. S druhou posádkou si dáváme dostaveníčko v jedné příjemné restauraci, kde dosytosti zaplníme své hladové žaludky. Že vzniká cestou spousta vtipných (ale i těch méně vtipných) hlášek nemusím vysvětlovat, některé z nich najdete v patřičné sekci tohoto webu. Ale ustavičně posloucháme stěžování sedmičky, jak jsme se domluvili, že jedeme všichni inkognito a přitom máme na sobě dresy a trička. Nojo, jenže kdyby nás on dostatečně poslouchal, tak ví, že inkognito jsme jen kvůli průchodu na stadion mimo náš sektor, i když to tentokrát bylo úplně zbytečné a procházíme naprosto bez kontrol.
Po lahodném obídku vyrážíme zase o dům dál, abychom ukořistili co nejlepší místa na stadionu. Zadařilo se, i když jsme na nich stejně neseděli. Je čas najít nějakou další příjemnou hospůdku, kde bychom popili a ukrátili si dobu čekání. Po pěší túře jsme konečně na jednu malebnou narazili a vzali jsme ji útokem. Ale my jsme hodní, takže s námi dnes nebyl Jürgen Lala. Zpátky nás čekala ta stejná štreka, tak radši vycházíme s dostatečným předstihem. Arogantně si vybíráme místa v prostoru oploceném páskou, kam se teda asi jako původně nesmělo, ale co, my jsme doma všude a začínáme bouřit. Sestava je plná vorvaních miláčků, jen ten můj chyběl, i když na zádech mě jeho jméno samozřejmě hřálo. Netrvá až tak dlouho a vedeme a bouříme. Vedeme 2:0 a bouříme o to víc. Bouříme i za stavu 2:1, je to dobrý, to půjde. Mužská část odhaluje své špíčky a předvádí, zač je vorvaně loket. :) Okolní přihlížející jim jejich krásná těla můžou jen závidět. Stydlivé polovičky se drží zpátky, ale bouřením se jim vyrovnají. A když rozhodčí naposledy foukne do píšťaly, tak jdeme bouřit k plotu. Vůbec si nepamatuju přes to všechno, jak ten fotbal vypadal, ale fotbal je jen záminka.
Před cestou zpátky jsme udělali jednu zásadní chybu, která se už opakovat nebude. Vyslepičili jsme místo naší základny pro výjezd do ČB. Po příjezdu na místo už na nás čekají tři posádky aut. Já vím, že jsme celebrity a dnes jsme ten kotel táhli, ale takovou přízeň jsme nečekali. Jen mezi nimi byli nějací zlobivci a nedopadlo to přesně dle zásad našeho spolku. Budeme aspoň moudřejší pro příště.
Při cestě zpátky dvojka vyčerpáním usíná, pětka naladila rádio sektor a mele a mele, nikdo ho asi neposlouchá a my vzadu v poklidu se sedmičkou hodnotíme zápas. Největší dík patří v tento den jedenáctce za úžasné odřízení vorvaňbusu a z toho, že jsi na výjezdech klidnější než zbytek, si už nic nedělej. Všechno po našem boku rychle doženeš. :)