Sektůrku těš se, Gábinko nač pak, až pojedem z Liberce, budem se mačkat (Liberec vs Sparta 1:3)

Po zaváhání v zápase s Příbramí a následným sesazením Sparty z čela tabulky nás čekal zápas jara, a to výjezd do Liberce, kde ani Vorvani nemohli chybět. Průběžné informace ze zákaznického centra slibují hojnou účast fanoušků rudých koní. Posádka Karlabusu je jasná již několik dní dopředu. Tentokrát byla poctěna možností „pohlédnout pod pokličku Vorvaň výjezdu“ Jelka. Nacpalo se nás tedy do auta 5 a musím přiznat, že i v zachování veškerého pohodlí.

Manažerka pro mediální obraz naší skupiny a zároveň tisková mluvčí byla kontaktována redaktorem jedné z televizí se žádostí o natočení cesty hodných a slušných fanoušků na zápas do Liberce. Je vidět, že Vorvani vládnou světem, když už i televizní štáby nás vyhledávají.  Možná díky dobrým vztahům z Jablonce, za které můžeme děkovat Zbyňovi, který na chvíli vypomohl jednomu z kameramanů, který si potřeboval nutně dát pauzu. :-) Sraz si dáváme u jednoho z pražských kostelů, kam za námi přijede i štáb…ano, jsme tak daleko, že si i klademe podmínky :-) Musím zde pochválit redaktora, který ctí zásadu soukromí a velké detaily na naše xichtíky se nekonají, vyjma tiskové mluvčí, která je v průběhu cesty požádána i o nějaké to vlídné slovo. Za dohledu kamer nasedáme do auta a cesta může začít. Ač jsme byli ještě před jízdou požádaní, abychom případně vzali oblíbenou hudbu do auta, tak to si netroufnu, protože Tomáš Klus by asi posádku neuspokojil. Ale kdo by čekal, že nakonec si uděláme v autě diskošku za zvuků nějaké tvrdší muziky, tak se dost plete. Naše těla rozpohybovala dívčí skupiny Holki, dokonce došlo i na zpěv, pokud se tomu tak dá říkat.

Vyjeli jsme bohužel s 48 sekundovým zpožděním oproti plánu našeho hlavního organizátora výpravy Sektora. V plánu byla zahrnuta i zastávka na benzínce, kde si nás měl natočit i již zmiňovaný štáb. Pár telefonů do druhého auta plný mediálních…reportérů..a domluva zněla, že se potkáme na Šelce u Turnova. Jaké bylo naše překvapení, že štáb čekal na Adžipce, kterou my jsme míjeli. Rychlý telefon a dozvídáme se, že si plánují natočit i dva autobusy plné ACS fanoušků, které jsme cestou předjížděli. Ok, tak frčíme dál na Šelku a jelikož Karel není žádný Šumachr, tak jede v klídku, v pohodě, aby nás mohl předjet štáb a setkat se na plánovaném místě. V tu chvíli ale mám strach, abychom nebyli stavěni za nedodržení minimálně povolené rychlosti na dálnici. Za to v mediavozu asi sedí některý ze závodníků formule 1, protože v jeden okamžik se kolem nás prožene jejich auto. To chvátaj na smluvenou benzínku, aby se kameraman stihl připravit. My asi v tu dobu probíráme to, jak Jelka díky Sektorovi vypadala za mimoňe, když na dotaz, kdy jede do Liberce, oznámila kamarádovi, že ve 14:36. Takhle přesné časy může plánovat jen Sektor. :-D A co se nestalo, v zápalu diskuse jsme zapomněli k šelce zabočit, ale nebyli jsme jediní. I doprovodný vůz odbočku přejel a čekal na nás na výjezdu. Takže další benzínka to jistí, jenže ta další je těžce komunistická, tak se rozhodneme pro tu další. Již z dálky vidíme připraveného kameramana, jaké je ale naše zděšení, když v době příjezdu se tam vykecává s nějakou pani a prošvihne ten nejdůležitější okamžik, kdy vjíždíme na benzínku, šály vlajou z oken a my s úsměvy celebrit vystupujeme z auta. No, tak nic, tohle se nepovedlo. Redaktor mě žádá o pár slov, arogantně to dávám na první klapku a můžeme už tentokrát bez štábu pokračovat k cílové stanici.

Dokonce jsme do místa určení dorazili se sedmiminutovým náskokem a usedáme do nejmenované luxusní restaurace s koženými sedačkami a příjemnou obsluhou. Dáváme si ta nejvybranější jídla, protože nejsme žádné socky. Jaké je ale naše zděšení, když z hotelu o kousek dál vycházejí liberečtí hráči. Na jednoho z okna zamávám se sparťanskou šálou, na tváři se mu objevil docela příjemný úsměv, asi jsem mu tím ale přinesla štěstí, protože o pár hodin později nám dává jediný gól Liberce. Naše hody pokračují za příjemného pokecu, udělali jsme pár fotek do rodinného alba a po výborné večeři kdosi volal Sektorovi. Prý všichni sparťani pijí na chodnících před benzínkou, protože všechny hospody v centru jsou od dvou hodin zavřené. Sektorovi se v té době zvedá jeho ego, protože to tak hezky naplánoval a patří mu náš velký dík, že místo patníku se můžeme rozvalit na sedačkách a pohodlném gaučíku, a to nejsme žádní gaučáci. :-)

Čas výkopu se kvapem blíží a my se vydáváme ke stadionu, kde nás čeká chumel asi 100 fanoušků, který se domáhá vstupu na stadion. Všímám si ale samostatného vstupu pro ženy, takže s Jelkou to máme bez čekání, ale kontroly jsou fakt dost přísné. Vyndat všechno z kabelky a takovou ošahávačku jako v Libe jsem jinde nezažila. Ale musím se přiznat, že jsem vytočená hned po příchodu, protože pořadatelé a přítomná policie jen vytváří svým chováním negativní atmosféru. Po chvilce se k nám protáhne i mužská část posádky a může fotbal začít. Trenéři připravili pro nás pár změn, kdy se do kádru po delší době vrací Erich Brabec, což vítám a ukázalo se později jako dobrý tah. Na pravé straně úřadují Sionko s Přikrylem. Ač Přikryl není 100%, tak se mi tam líbí víc než Holek, který mi přijde opravdu dost nevýrazný. Ač je nemožné se přiblížit v mém žebříčku oblíbených hráčů Kládovi, tak Hušbi je taky sympaťák a jsem ráda, že se stal stabilním článkem zálohy. Pokračujeme v dobrém výkonu z prvního poločasu s Příbramí a je to dost pohledný fotbal plný náboje a nasazení. V kotli podáváme také velmi dobrý výkon, a proto si zasloužíme tu euforii po prvním gólu do sítě Liberce, který střílí Hušbauer. To, co se děje, by měl zažít každý fanoušek. Nevím, kdy naposled jsme se takhle radovali z gólu. Vorvani se vrhli na sebe a vytvořili jsme jeden velký sendvič, který jsme pak opakovali i při dalších dvou gólech. Vůbec tu naší Spartu nepoznávám, je to válec. Určitě jste všichni zápas viděli, tak se o něm nebudu moc rozepisovat. Trošku nechápu, jaké šance může Leo zahodit, ale to už je poněkolikáté za sebou. Zase ho ale musím pochválit, že za faul na něj těsně před šestnáctkou kopeme přímák, a nádherně to trefil Krejčí do šibenice. Z kotle se ozývá pokřik „Mistři“, pro mě je to však rouhání a taky se nám to vymstí, v tu chvíli snižuje Liberec na 1:2. Pojistku v podobě třetího gólu přidává opět Krejčí a oslavy můžou začít. Po závěrečném hvizdu probíhá zasloužená děkovačka a nezbytný pokřik „vorvani, vorvani, vorvani“. Čekáme v sektoru, dokud se to tam trošku nevyprázdní a v klidu odcházíme.

Cesta zpátky probíhá vesele, bavíme se nad ódou na fotbal z idnesu a cesta rychle uteče. Jen si Márty ještě přátelsky popovídal s jedním z členů sekty Pomáhat a chránit, když při otevření dveří Karlabusu prý dveřmi šťouchnul do vedlejšího stojícího acabkorábu a řidič na něj začal hulákat, co blbne, že mu tím rozhoupal celé auto. Asi nějaká citlivka. :-) Spokojeně přijíždíme do Matičky Prahy a rozcházíme se do svých domovů. Někdo rovnou, někdo s mezizastávkou v nějakém ze sympatických restauračních zařízení. Mě čeká ráno brzké vstávání, proto mé kroky chvíli po příjezdu vedou do postele. K usínání si ale pouštím ten náš dnešní koncert a zjišťuji, že ta hra byla ještě lepší, než to vypadalo na stadionu. Že by začátek lepších zítřků? :-)