Týýý vole, ty maj tu židli velkou jak kráva!! Kde?? Aneb Šimi poprvé (Admira Wacker 0:2 Sparta, 2. 8. 12, 3. předkolo EL)

Jelikož ke Spartě byl los EL více než příznivý, mohli jsme po roce a měsíci vyrazit opět na místo činu, ačkoliv ne tak úplně. Admira Wacker sice své zápasy hraje na jihu Vídně, kde jsme mimochodem již byli na přátelském  utkání s Fenerbahce Istanbul, ovšem den je dlouhý a tak byl čas i na naplánování výletu ke Slovákovi na řízek a hlavně na plavečák u Austrie.

Domluva, jak a s kým kdo pojede byla sice poněkud komplikovanější a to i proto, že jsme vyráželi ve třech autech, ovšem největší komplikace pro mě přišla dva dny před zápasem, kdy jsem ještě neměla podepsanou dovolenou… Naštěstí vše dobře dopadlo a já se mohla těšit, že si užiju výjezd a hlavně Spartičku s lidma, jejichž ploutve hvězd se dotýkají :-). Jelikož již mám rozpis svých zápasů, na podzim těchto pěkných chvil už moc bohužel nebude..

Zatímco ostatní vyráželi v sedm ráno, my měli příjemnější sraz v osm hodin na Hlavním nádraží. Tudíž jsme tu vzpomínku měli komplet se vším všudy, naše cesta začala tam, kde vloni, ačkoliv jsme jeli autem. Cesta probíhala v poklidu, jen Sektor asi tak patnáctkrát vystříkl (sprej do nosu) a Fotřík nám nezastavil na vytoužené benzínce, ale u bufetu ;). Jelikož ostatní měli menší zdržení v Brně, předjeli jsme je a ve Vídni jsme tak byli oficiálně první :P. Příjezd do garáží nebyl vůbec jednoduchý, nacvičili jsme si ho hned dvakrát a pokud tam jsou kamery, tak se nám možná smějí ještě teď ;). Nicméně si myslím, že rozhodně nejsme první ani poslední, kteří měli problém najít vjezd do garáží.. ale možná jsme jediní, kteří následně kartu strkají úplně jinak a jinam, než mají.. :) Takhle to dopadá, když se neposlouchá žena :P.

Po výstupu z auta jsme se šli pomodlit za Spartičku a následně přišel vrchol dne – řízek, co svět neviděl, v naší oblíbené restauraci ;-). S ostatními jsme se nakonec setkali až na vorvaním koupališti, kde probíhalo plavání, skákání, vlnobití i házení frisbee a kvalitní spánek v krásných 35 stupních Celsia.

Po vyplavení Vorvaňů a doprovodu jsme se přesunuli na útulný stadion Admiry. Cestou jsme potkali XXXLutz obchod, před kterým se nacházela zhruba stometrová židle typická pro tento řetězec. Tady přišel tradiční zásek jedenáctky, když Sektor při pohledu na ohromnou židli zvolal: „Týý vole, to je židle jak kráva!!“. Zatímco ostatní souhlasně přikyvovali, já čuměla všude po vejrech, ale žádnou židličku jsem neviděla. Proto jsem se slušně zeptala „kde?“, bohužel se to nesetkalo s pochopením, dokonce jsem byla terčem posměchu… když jsem tu židličku, kterou jsem předpokládala velkou asi jako auto, spatřila, pochopila jsem a musela se smát taky. Po tomto „fópá“ jsme dál pokračovali podle ukazatelů na Admiru. Zde jsme pohodlně zaparkovali a vyrazili vyměnit koupené vouchery za lístky. Tento systém byl nedomyšlený od samého začátku. Nevím, čím Rakušané přemýšlejí nebo jestli si myslí, že za 520 korun budeme chtít přijít na zápas s dvacetiminutovým zpoždění…, ale jejich systém prodeje byl na tuto zemi řekněme netypický.. Otevřená jediná pokladna, u které se v příšerném vedru mačkaly a navzájem předbíhaly davy Sparťanů, nestíhala vůbec nic.. Lístky měnili na základě občanských průkazů a tak vždy hledali jméno a až následně vydali oproti voucheru i lístek. Bohužel ve frontě byli i ti, kteří si koupi lístku nechali na poslední chvíli a jelikož museli vyplňovat formuláře, které my vyplnili již v Praze, také, fronty se vůbec nehnuly. Ovšem další pokladu speciálně na tyto případy Rakušáci neotevřeli. Chvíli jsem si připadala jako kdybych nebyla ve Vídni, ale někde v Postoloprtech…

Naštěstí máme Sektora, který ukázal v praxi své ostré lokty a suverénně se dotlačil pro třináct lístků pro své kamarády, kteří čekali opodál, kde byl přísun vzduchu a větší prostor pro manipulaci s čímkoliv. Ani vstup do sektoru nebyl ideální, dvojité a více-jité kontroly zapříčinily docela slušně nervózní atmosféru. V tento okamžik pomohla Gabča, když nás protáhla dopředu s tím, že pořadatelka je tam sama, tudíž ženy první. Kluci naštěstí neremcali a tak jsme se rázem dostaly před dvacet lidí a mohly jít na řadu ;). Dočista, tak nějak by se dala nazvat kontrola, jakou Rakušánci prováděli. Nádherný příklad: Fanoušek, který na sobě neměl tričko, šel ke kontrole. Pořadatel, zřejmě ze zvyku, ho stejně prohmatal po holých bocích a poplácal po holých zádech :-D. Kontrolovaly se boty, cigaretové krabičky a cigareta po cigaretě se vyndavala. Sektora kontrolovali hned čtyřikrát, při vstupu a pak ještě těsně před stadionem. My ostatní jsme měli „jen“ dvě kontroly. Na rozdíl ode mě však nemusel nikomu ukazovat, co že se to skrývá v pytlíčku a jak se to používá.

Fotbal je jen záminka a tak jen řeknu, že jsme vyhráli dva nula. Utkání komentovali experti ze studia Vorvaň a poté, co v patnácté minutě pomluvili celou Spartu a usoudili, že pryč jsou časy, kdy jsme naháněli strach, se vše v dobré obrátilo a po krásném vlastňáku a vydřeném gólu jsme se radovali z krásné venkovní výhry 2:0, která se počítá víc než předváděná hra. Na řadu přišlo focení Vorvaňů, poprvé i se Šimi a po dlouhém držení v sektoru jsme vyrazili směr auto. Výjezd po menší kolonce proběhl hladce, tohle maj Rakušani zkrátka krásně vychytaný a během tří a půl hodin jsme dojeli k domovům. Cestou jsme se stavili v Mekáči, který měl bohužel již zavřeno. Po dohodnutí se, že půjdeme na benzinku, kluci nepochopitelně zamířili k autu s tím, že zastavíme na nejbližší tankovárně (vim, že je to blbý slovo, ale mít dvakrát benzinku ve větě jsem nechtěla :D ). Tentokrát jsem se smála já, jelikož benzinka se nacházela zhruba dvacet metrů od zmiňovaného Mekáče. Uspokojili jsme zde všechny své chutě, napojili se vyrazili vstříc matičce měst.

Děkuji všem za krásný povedený a výsledkově atraktivní výjezd, Sektorovi s Fotříkem za super odvoz a Gustovi  za milou společnost v zadní části SpartaGolfu :). A samozřejmě všem, se kterými jsem tento den strávila ve Vídni. Do práce jsem šla po dvouhodinovém spánku, ale nelituju, stálo to za to!